Zatímco svět sleduje celní válku amerického prezidenta Donalda Trumpa, Asie zásadně přehodnocuje své finanční strategie. Americký dolar nejen tam čelí tiché revoluci – jihovýchodní státy, sdružení BRICS i globální investoři se odvracejí od měny, která po dekády vládla světovému obchodu. Hovoří se o „dolarovém rozvodu“.
Ten se sice zatím odehrává za oponou centrálních bank a korporátních portfolií, pokud by však propukl naplno, mohou jeho důsledky přepsat podobu světové ekonomiky. Za vším stojí již zmíněné geopolitické napětí, obavy z amerických sankcí a rostoucí chuť Asie obchodovat ve vlastních měnách, a tedy snížit svoji závislost na dolaru a omezit kurzová rizika. Navíc trend takzvané „dedolarizace“ zrychluje.
Cesta k multipolaritě
Nový plán zemí ASEAN počítá s rozšířením obchodu v místních měnách a propojením platebních systémů, a to právě i v reakci na nevyzpytatelnou obchodní politiku USA a oslabení dolaru. Trend snížení závislosti na americké měně se nicméně týká celého světa, ačkoliv v Asii je nejvýraznější.
„V roce 2000 bylo 70 procent globálních rezerv v dolarech, v roce 2024 už jen zhruba 58 procent. Centrální banky navíc drží nejvíc zlata od roku 1965, což potvrzuje odklon od dolaru ve prospěch diverzifikace,“ připomíná pro Euro.cz hlavní ekonom XTB Pavel Peterka s tím, že letos navíc došlo k výprodeji dolaru a jeho index od ledna oslabil o více než osm procent.
Pozvolná dedolarizace není žádným novým fenoménem, změnil se však její narativ. „Investoři i politici si uvědomují, že dolar může být využitý jako páka či dokonce zbraň nátlaku při obchodních jednáních, což vedlo k přehodnocení portfolií příliš orientovaných na americkou měnu. To je hlavní změna, z dolaru se stala politická zbraň,“ uvádí pro CNBC Mitul Kotecha z Barclays.
S tím ostatně souhlasí i Peterka: „Ukázalo se to při nátlaku USA na Rusko po invazi na Ukrajinu. Snížení role dolaru pak může v budoucnu omezit páku Spojených států třeba v případě napadení Tchaj-wanu či omezení vývozu nebo dovozu klíčových surovin.“
Zrychlení trendu
Podle zprávy Bank of America nabírá odklon sdružení ASEAN od dolaru na obrátkách. Lidé i firmy převádějí dolarové úspory do místních měn a velcí investoři častěji zajišťují své pozice. Země BRICS, kam patří mimo jiné i Čína a Indie, mezitím budují vlastní platební systémy, aby obešly SWIFT, přičemž konkrétně Čína prosazuje bilaterální obchodní vypořádání v jüanu.
Podle Kotechy jde o pomalý, ale trvalý proces, kdy podíl dolaru v rezervách i v obchodu klesá. Největší potenciál k přesunu aktiv zpět do domácích měn přitom mají vedle zmíněné Číny rovněž ekonomiky Jižní Koreje, Tchaj-wanu nebo Singapuru. A podobně situaci vidí i analytik ITC Markets An-Ťi, podle kterého se poptávka po dolaru nejvíce propadne právě v ekonomikách silně závislých na zahraničním obchodu, konkrétně v regionu ASEAN+3, kde bylo ještě loni v listopadu přes 80 procent fakturací provedeno v dolarech.
Ruku v ruce s pokračující dedolarizací pak mezi asijskými investory vzrůstá rovněž zájem o měnové zajištění dolarových aktiv, tedy ochranu před výkyvy směnných kurzů prostřednictvím předem dohodnutého měnového přepočtu. To vede k prodeji americké měny a nákupu měn místních, po kterých tak roste poptávka a na úkor dolaru posilují.
„Mezi silné hráče patří měny jako japonský jen, jihokorejský won a tchajwanský dolar,“ říká Craig Chan z Nomury s tím, že nejvíce se zajišťují institucionální investoři jako pojišťovny a penzijní nebo hedgeové fondy. Například u japonských pojišťoven se zajišťovací poměr v dubnu a květnu zvýšil z dřívějších 44 na 48 procent, u tchajwanských investorů je tento poměr dokonce až 70procentní.
Chybějící alternativa
Vše výše uvedené vyvolává otázku, zda jde jen o přechodný jev, nebo o strukturální změnu. Podle ekonomů zatím převládá názor, že se jedná spíše o cyklický vývoj. K zásadnímu posunu by mohlo dojít tehdy, když by USA začaly častěji využívat sankce, čímž by odradily centrální banky od držení dolarových rezerv, případně kdyby vlády nařídily penzijním fondům investovat větší část prostředků na domácím trhu.
Ovšem i když některé země svoji závislost na dolaru snižují, jeho sesazení z pozice hlavní rezervní měny je stále velmi nepravděpodobné. „Žádná jiná měna nenabízí takovou likviditu ani hloubku dluhopisových a úvěrových trhů jako dolar,“ konstatuje Francesco Pesole z ING. Podle něj se spíše snižuje atraktivita dolaru jako taková, než že by zcela ztrácel svoji globální dominanci.
Zlato jako vítěz?
Na rozdíl mezi oslabením dolaru a skutečnou dedolarizací upozorňuje i Peter Kinsella z Union Bancaire Privée. „Dolar v minulosti procházel oslabením, ale své hegemonní postavení si udržel,“ míní s tím, že i letos byla více než polovina světového obchodu fakturována v dolarech, což potvrzuje jeho přetrvávající roli. „Přesto očekávám, že jako rezervní aktivum bude dolar dál ustupovat. A hlavním vítězem této změny bude pravděpodobně zlato,“ doplňuje.
Stejně tak podle hlavního ekonoma společnosti Patria Finance Jana Bureše platí, že k dedolarizaci začalo docházet už před Trumpem. Na větší jednorázový pokles podílu americké měny dle jeho názoru nedojde, spíše se bude i díky setrvačnosti jednat o pomalý proces, kdy poroste role eura, britské libry, australského dolaru či japonského jenu. „Také velcí správci aktiv přestanou nadvažovat svá portfolia směrem k dolaru, ale najít jeho alternativu je v tuto chvíli velmi obtížné,“ uzavírá Bureš.
